K mé velké radosti mě triatlonový klub inf.upol.cz/tri kdysi přijal do svých řad jako ryzí běžkyni. Otázky typu "jezdíš silnici nebo bajka" mě mátly. No přece jezdím na horáku po silnici ne? Cca 1500km v botaskách za rok mi stačilo. Začátkem roku 2022 jsem ještě netušila, že toto číslo brzy prakticky zdesetinásobím....

Den D nastal 27.4.2022. Ze své cca 15ti kilové Julči jsem přesedlala na mou (dnes cca 7.2kilovou) Růženku. 

Představa, že závodím v houfu cyklistů pro mě byla nepředstavitelná, ale brzo jsem zjistila, že existuje něco jako časovka. Brzo znamená přesně za 24 dní... Ještě s SPD jsem tedy vyrazila na start blízké Velké ceny Žabně (2022) v rámci seriálu SPAC a protože mě to moc bavilo, tak jsem druhý den vyrazila znovu, tentokrát do Bohumína.

Rok 2022 byl pro mě rokem cyklistickým. Na hromadný start jsem si pořád ještě netroufala, ale plánovala jsem, že příští rok se vrhnu na časovky a zkusím tedy i ty hromady. První větší pád (vlastní vinou), v srpnu, teď hodnotím jako srandu. S čím jsem fakt nepočítala byl letošní pád únorový, který mě na 2 měsíce přesunul na gauč v době, kdy jsem chtěla trénovat jízdu v balíku :-(  

Teď jsem ráda, že i přes ztracenou kondici a nalezená kila, jsem se přeci jen dokopala (i s mini ortézkou) po roce do Žabně a do cíle dojela o 1:26 min dříve. Změna oproti loňsku ovšem nastala v neděli.  Místo do Bohumína jsem se vypravila na obnovený silniční závod SUDETY TOUR. A protože to byl teda první hromadný start, tak jsem zvolila trasu krátkou, 104km.

A jaké to bylo? Poučné :-) I když jsem od kolegů vyzvídala jak se dalo, stejně mě mnohé věci překvapily. Svou nezkušeností jsem si z toho tak z 80% udělala vlastní časovku. Teď už vím, že nemusím startovat mezi posledníma. Poznat kam se zařadit bude ještě fuška, ale minimálně můžu jít před všechna "SPDčka", "bezbrýlové" a "neoholené nohy". První půlku trasy jsem se pořád hledala. Hák je fajn, ale nesmí to být moc pomalé. Doufala jsem, že když půjdu dopředu, že se někdo chytne a trochu přidáme, ale jak přišly rovinky, tak ne a ne někoho najít a tak jsem si raději jela sama.

Zážitků bylo hodně, ale tenhle mě bude ještě dlouho těšit: Když jsem se konečně ocitla v balíku, který mi přišel v pohodě. Začal kolega (aktuálně vystřídaný jinou cyklistkou) verbovat k dalšímu střídání. Apeloval hlavně na kluky, ale těm se nechtělo. Já už byla spočlá, zrovna byla rovinka, tak si říkám, že tam teda půjdu. K mému milému překvapení ho to asi trochu namíchlo, protože šel přede mě a pěkně do toho šlápl (ještě jednou děkuji!). Po pár minutách jsem zjistila, že za náma nikdo :-D

Později mě opustil (bohužel bojoval s kopci ještě více než já), ale ještě se mi povedlo dotáhnout dva "kluky". Tahle část byla taky moc pěkná (snad to vnímali podobně). Pěkně jsme se točili a kilometry ubíhaly. Později nám tedy jeden článek odpadl, ale já pár km před cílem taky díky vysilující dokopcové šotolině neuvisela.

Dojezd na náměstí - nahoru po kostkách - mi lehce připomínal doběh B7, akorát, že tady to ubíhá mnohem rychleji :-)

A pocity? Nádhera... Teď si myslím, že časovky a tyhle "dlouhé"mě budou bavit. Trochu ještě váhám s tou délkou. Asi by se mi více líbilo nějakých 130, ale napoprvé byla volba 104 vrs 170 určitě dobrá. 

Záznam na connect.garmin nebo na  strava.

Takže jako kdysi: Příště znovu a lépe!!!