SALOMON CITY TRAIL Ostrava je jednou z "epizod" seriálu závodů SALOMON TRAIL RUNNING CUP 2015. Recept jak zorganizovat trailový závod v centru města je jednoduchý. Najděte poblíž centra nějaké ty krtince, co nejvíc schodišť, nějakou tu lávku, ideálně struzku či potůček k přeskočení a pak to jen spojte do uzavřeného okruhu.

Krtincemi v případe Ostravy se stala Halda Ema: https://cs.wikipedia.org/wiki/Halda_Ema (324m) a její jen o pár metrů nižší bezejmenná sestřička (306m). (Pokud tedy alternativní název pro Emu ve tvaru Terezie-Ema v sobě ono druhé jméno neskrývá... netuším.)  Kolem "Sýkorova mostu" se to schodišti jen hemží a zbytek dořeší vodní toky Ostravice a Lučina.

Asi není divu, že vzhledem k mé lásce k výškovým metrům a vzdálenosti "moje doupě-vrchol Emy" cca 3km je to prakticky má domácí půda, co se výběhů týče. Rozhodnu se tedy letos protrpět Coloursy v Ostravě a zjistit, "jak to běhají ostatní". Přesně 12 dní předem se ještě stihnu rozsekat při seběhu Lysé hory, ale po týdenní pauze se zase rozbíhám a předpověď v podobě 37 stupňů tomu dává ještě nádech dobrodružství, takže se jde na to!

Už se mi dlouho nestalo, že bych na start závodu mohla dojít z domu pěšky :-) Po registraci se zpotím už při rozklusu, pás s lahvičkami si rozhodně nechávám a jako mnozí jiní si "čelní potítko" několikrát nechám nasáknout ledovou vodou. Bo mám pocit, že sem málo zpocená dám si ještě pár metrů s Klárkou, která mě stihne pobavit stížností na její imaginární tukové zásoby ;-)

Po výzvě elity a ostatních účastníků cítících se na čas cca 42min aby se odebrali do popředí (což mě trochu znejistí... však limit je 120min noni?) už nic nebrání startu. 10:00 - teplota cca 29 stupňů, pojďmě si to užít....

Upřímně - při této teplotě po městě neběhám, takže z trati mi v paměti moc silných momentů nezůstává. Těším se na Lukáše na vrcholu Emy, který (jako vždy) poctivě mačká spoušť. Hodně myšlenek směřuje k efektivnímu využití mého asi půl litru vody, abych neskončila jako kolegové kteří jsou nuceni přejít do chůze, či dokonce zkolabují. Když bojuji s každým krokem a slyším houkání sanitky, tak o tom prostě trochu přemýšlet musím....

Doufala jsem, že bych to do hoďky a čtvrt mohla a dát a čas 1:14:12 je myslím v tom počasí úspěch, takže s pokojenost a dokonce jsem (poprvé) dostala finisherskou medaili. Ovšem s tím melounem v cíli se to nedá srovnávat ;-) prostě super. Taky nějaké ty známé tváře, tedy pozitivní zážitek.

No a jako vždy: Příště znovu a lépe!

Záznam z garmina:

https://connect.garmin.com/modern/activity/836603583

PS: ještě jsem se snažila spočítat, kolikátý výběh na Emu to letos byl, ale když jsem se dostala přes stovku tak jsem toho nechala ;-)