název: Hyundai Perun Skymarathon
datum: 3. 5. 2014 trat: 41km (3195 v.m.+, 2707v.m.-)
cas: 6:33:59
umisteni: 230. (60. v kategorii nad 39 let)
pocasi: 4-6 C, většinou déšť, čerstvý vítr, bahno

Po podzimním Frenštátskm běhu 35km (1500v.m.) můj druhý horský běh. Běželi jsme to s Táňou jako trénink na B7. Měl jsem respekt z kopců, které jsem zatím skoro netrénoval a kterých bylo víc než původně v plánu (kvůli CHKO Beskydy se měnila trať). Např. známý Mont Blanc maraton má při 42 km 2511 v. m., podobně jiné horské maratony. Nepříznivé bylo taky počasí, zrovna na den závodu mělo být výrazné ochlazení s deštěm, což se taky stalo.

Startovní pole:
386 závodníků, dokončilo 354, asi 30 nestihlo časový limit 8hod 30min. Na startu většina současných horských běžců, pak třeba Petr Vabroušek (skončil 5. za 4:20) nebo bývalý guvernér ČNB Tůma (skončil 315.).

Trať:
Na trati 6 velkých kopců a 5 seběhů. Trať by byla náročná i za sucha, seběhy i dost neupraveným terénem, někde prudce dolů. Start pod lanovkou na Javorový, hned po začátku výběh po sjezdovce (asi 600vm), pak celkem snadný seběh lesní cestou a lesem pod Gutské sedlo, pak na vrchol Javorový (600vm). Zvlněným terénem na Šindelnou, před ní pak dolů technicky náročný seběh do Řeky pod sjezdovku na Príslop. Po sjezdovce nahoru (400vm, stoupání 40-50%) a zase dolů, pak stoupání na Šindelnou (asi 500vm). Z Šindelné mírně zvlněným terénem přes Ropici na Kalužný a Pod Kalužným (jediný delší jen mírně zvlněný úsek trati, asi 5km, ale jedno bahno, test psychické zdatnosti), pak seběh do Tyry, konečně jakžtakž pevný povrch. Po žluté nahoru k chatě Ostrý (450vm), pak seběh přes Kozinec až do Oldřichovic, pak nahoru do cíle na Javorový (600vm).

Počasí a podmínky:
Před startem 4 C, mírný déšť, vypadalo to ale nadějně. Nakonec ale velkou část propršelo, přidaly se vítr a mlhy a řekl bych velmi náročné. Trať rozmoklá, seběh z Príslopu se dal na bahně jet jako na lyžích.

Dojmy:
Zásadní chyba byla, že jsem nerozběhal krosové boty a zase jsem vzal silniční. Do nich mi teklo horem dolem, v rozmoklém terénu klouzaly jak do kopce tak z kopce, takže hlavně první část trati byla pro mě test psychické odolnosti. S terénními botami to ale taky nebylo jednoduché. Osvedčilo se mi namazat kvůli oděrům prsty na nohou vazelínou. Na cca 23km jsem převazoval tkaničky a zjistil, že mám prsty prokřehlé tak, že je nemužu pořádně zavázat. Do konce závodu už jsem si s tkaničmama netroufnul nic dělat (to trochu odnesly špičky prsů v sebězích). Od 25km jsem se konečně dostal do pohody. Konečně jsem neměl pocit, že musím na občerstovačkách vypít všechny kelímky. Začal jakžtakž zpevněný terén, začal jsem lidi kolem sebe předbíhat (to zas ale nebylo nic extra vzhledem k výkonnostní skupině, do které jsem se dostal, od 25. km mě předstihl jen jeden účastník, v závěrečném výstupu na Javorový).

Moje slabina byly kopce. Ty jsem prostě skoro netrénoval a to na takovýhle závod nejde. Seběhy ale docela ušly, první dva dny po závodě stehna cítím jen mírně, zato mnohem víc cítím kotníky z toho, jak mi boty furt ustřelovaly.

Velmi přijemně mě překvapila Táňa. Věděl jsem, že se tréninkem rychle zlepšuje, ale když mě pod sjezdovkou na Príslop doběhla a v seběhu ze sjezdovky mi asi o minutu utekla, myslel jsem, že už ji neuvidím. Nakonec jsem ji ve stoupání na Šindelnou došel, drželi jsme se plus-minus spolu až cca po Kalužný, kde začal pevnější povrch a pak jsem se jí pomalu vzdaloval (ale jen pomalu, v cíli byla 245., 11 minut za mnou).

Vynikající byla organizace: značení trati, organizátoři na nepřehledných odbočkách, občerstvovačky, všechno na jedničku.

Zážitek na konec:
Protože jsem se chtěl dostat brzo domů, nenechal jsem si do cíle na Javorovém vyvézt pytel se suchým oblečením, jak učinili ostatní, a ve větru jsem v mokrém třesoucí se zimou sestoupal 650 výškových metrů k autu.

Po závodě jsem si zvážil mokré oblečení: 5kg, pak batoh: 3kg (nedopitá voda a promoklé věci), tady by taky bylo co zlepšovat. Umístění jsem čekal lepší než 230. z 354, ale to až přístě. Celkově jsem byl překvapen kondicí účastníků, nebyl tam asi nikdo, kdo by to šel jen tak z hecu turistickým tempem, ale tak už to teď bývá.