Před každým víkendovým závodem se děsím, že si někdo z mých sousedů uspořádá večírek... no bohužel nešli pokračovat na Stodolní, takže večerka o půl druhé... naštěstí jsem se někde dočetla, že není až tak důležité kolik naspíte den předem, ale v průběhu týdne před maratonem (tedy jsem se intenzivně připravovala) a navíc jsem měla hoďku k dobru díky odvozu Klárky. Vzhledem k předpovědi, jsem testovala, zda se vejdu do 4L batůžku a zase skončila u 17litrovém... Teď už vím, že na ten gel, dávku hořčíku a pití mi stačily i ty 4L... no, v tomhle se fakt furt učím. Do kopců jsem marná, tak neřeším, že se na Javorový propadám, navíc je to "přeci Mistrovství!" Postupem času potkávám stále stejné borce, oni mě dají do kopce, já je z kopce a v údolí to konzultujeme. Až se zas přihlásím na závod co končí nahoře, budu muset víc potrénovat teda. Jinak podpora jinochů na trati k nezaplacení, jsem i měla chvílemi pocit, že nejsem až tak marná, díky! Do kopce mi utíká i má budoucí b7 dvojka, s kterou se potřebuji srovnat a proto mě těší, že ji potkávám pod sjezdovkou na Prislop a vážně mě opouští až někde za Ropicí (nakonec rozdíl asi 12 minut, intenzivní trénink nese své první ovoce, bylo mnohem hůř...).

Jinak při seběhu z Ostrého deja vu z LH24, musím cvičit ruce abych je vůbec cítila, ale nikdy mi nestálo za to se zastavit a přihodit některou vrstvu z mého předimenzovaného baťůžku. Z Ropice překonávám píchání v pravém boku, z Ostrého v levém, v seběhu do Tyry po bagu ještě stihnu dát skobu takže mám i pocit, že jsem to neflákala a dole už je mi jasné, že dolní limit mého cíle (6:30-7) nedám, tak nakonec něco mezi: 6:45:07.

A ten pocit, že můj odvoz se změnil (jak se dalo ovšem očekávat) ve VIP odvoz, Klárka opět na bedně a o totálním vítězi Honzy ani nemluvě. Výborná atmosféra, skvělé značení (byly km které jsem trávila sama), výborné občerstvovačky, důkladná sprcha a spousta známých na trati. Děkuji za super zážitek!