Tak mám za sebou první závod letošní sezóny (když nepočítám terénních 6 km po zabahněných polničkách a chvíli i po poli před 14 dny). Půlmaraton, oproti loňskému Zlínu letos v Oseku nad Bečvou. Osek je pro místní sportovce široko daleko dobře známý triatlonovým klubem TTS Osek nad Bečvou a Oseckým triatlonem (0.45/35/6). Na něm jsem ještě nebyl, ale po dnešním "průzkumném" půlmaratonu tam určitě někdy zavítám, snad už letos (ale bývá týden po Moraviamanu).

Už při příjezdu na místo činu kolem půl desáté jemně mrholilo a tak tomu bylo i po celý závod. Nikoho z 92 závodníků to ale neodradilo. Ani teplota kolem 4 stupňů Celsia. Při rozklusáváni potkávám dva bývalé spolužáky z VŠ studia a od jednoho z nich (Pšonka) se dozvídám, že běhá Olomouckou běžeckou ligu, a to dost dobře. Loni jsem ho už potkal na pár lokálních krátkých triatlonech a okusil i Moraviamana (prý "hrozné", ale letos má v plánu jít na Bigmana). Ambice 90 minut, na něj nemám (dal to).

Trasa vede od oseckého jezu do Lipníka nad Bečvou a přes jednu vesnici, téměř celá podél Bečvy, po silnici a samá rovina. To mivyhovuje. Dva 10.5km okruhy s milníky každý kilometr. Občerstvovačka sice jen jedna v místě startu/cíle v polovině běhu, ale zato luxusní. Od různého ovoce (včetně hroznů) přes müsli tyčinky, sušenky, čokoládu a výborné koláčky (po těch se v cíli jen "zaprášilo") až po chleba se sádlem a cibulí. Voda, ucházející jonťák a teplý čaj s rumem. Všeho dost. Tak to má být.

První půlka vcelku v pohodě, mezičas 52:34, pro mě touto dobou tak akorát, snažil jsem se to nepřepálit. Druhou půlku jsem se snažil udržet tempo, ale v její polovině už začaly pobolívat nohy. Přecijenom od konce října jsem běžel vkuse nanejvýš 12 km. Naštěstí jsem na 12. km v Lipníku doběhl závodníka, co prý běžel půlmaraton poprvé, a pět kilometrů jsme "pokecali". Ke konci jsem mu mírně utekl, i když jsem toho už měl tak akorát.

Před cílem tradiční zrychlení na závěr (i když ne tolik) s výsledným časem 1:46:32, což je můj nový osobák, a ochutnání od všeho co zbylo na občerstvovačce (hlavně koláčky s čajem s rumíčkem). Krátký výklus, převlečení do suchého, pokec s Pšonkem o letošních sportovních plánech při (velké) klobáse a kofole pro závodníky zdarma (jiná možnost pivo), shlédnutí nejlepších na bedně (první Orálek 1:12:51 !) a odjezd domů.

Lokální "pouťáky" jsou fajn.

PS: A mají čísla, která by jim mohli závidět i na Moraviamanu. Nepromokavý nemačkavý papír/plast s plechovými kroužky v rozích s pořádnou dírou. A pro ty, co nemají race belt, dodají i gumovou šňůrku. Škoda, ze se musí vracet, ale to je celkem pochopitelné.