Předem musím říct, že ani já ani Marky jsme neměli závodní ambice. Chtěli jsme především závod dokončit a o čas nám až tak moc nešlo. V podstatě jsme šli na výlet. Hned po startu nasadil Radim s Johnym poměrně vysoké tempo. I když jsem si myslel, že jsem ve formě, tak do kopce jsem měl co dělat, abych takto ostré chůzi stačil. Marky na tom byla stejně tak. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme vlastním tempem, což znamenalo, že se nám Radim s Rustym a Johnym po asi 20 minutách ztratili z dohledu. Bylo nám jasné že půjdou vlastním tempem, tak nás to ani nijak neznepokojovalo. Na první záchytný bod (Ptáčnici) jsme dorazili bez problému, cesta byla dobře značená, kromě snad jediného místa, kde jsme šli asi 20 metrů v nejistotě, něž se objevila další turistická značka.

Z Ptáčnice jsme se vydaly na Štípu. Rovněž tahle část cesty byla značená turistickými značkami (sice značení zcela neodpovídalo mapě, ale bylo jednoznačné kudy jít). Cestou jsme potkali jeden tým, který vyrazil z Ptáčnice před námi a který nevěděl kudy jít, tak jsme jim poradili. Naše první zabloudění přišlo, když jsme měli odbočit z turistické cesty na Štípu. Zahnuli jsme poněkud dříve a skončili na louce, kde nic nebylo. Soudě podle toho, že v okolí jsou stále vyšší místa, než byla naše aktuální pozice, pokračovali jsme dál po značené cestě a hledali jinou odbočku na Štípu. Nakonec jsme došli do místa, které zahýbalo tím správným směrem a skutečně jsme po chvíli chůze dorazili na druhou kontrolu.

Odtud nás čekal dle mapy náročný sestup do Malé Bystřice. Tady jsme konečně využili kompas (integrovaný v Garmin Fenix 2), dle mapy jsme drželi směr stále na východ, abychom se vyhnuli tomu nejhoršímu sestupu. Cestou dolů jsme po levé i pravé straně viděli týmy, které se snaží vyškrábat nahoru a soudě podle nadávek, jim to moc nešlo. My jsme měli štěstí, sejít to dolů východní stranou bylo bez potíží, nikde jsme neuklouzli ani se nezdržovali obcházením těžších pasáží. Nepotkaly nás ani žádné neprůchozí keře. V Malé Bystřici jsme vylezli asi 20 metrů od plánované trasy. Potok jsme překročili po mostě, ke kterému jsme směřovali při sestupu. Cestu do Valašské Bystřice jsme pak šli přes Kyčerku, tam nás předešel vítězný smíšený tým, který tedy už měl za sebou všechny tři vrcholy. Dále pak po zelené na hlavní silnici a po ní až do Valašské Bystřice. Tam bohužel přišlo naše druhé zabloudění. Plni euforie, že jsme již ve Valašské Bystřici jsme přešli odbočku k třetímu vrcholu a zašli si asi kilometr přes Bystřici. Zvažovali jsme, že si to zkrátíme a půjdeme přímo nahoru do kopce někde se napojíme na červenou trasu, ale nakonec jsme se rozhodli vrátit se ke společenskému domu a odtud vyrazit znovu. Na podruhé jsme trasu našli už bez potíží a vydali se na poslední vrchol. Cestou jsme doufali, že Radima a Johnyho potkáme co nejpozději, odhadovali jsme, že už se budou již blížit do cíle a tak jsme nechtěli zůstat moc pozadu. Cesta probíhala bez problému až do okamžiku, kdy jsme lehce sešli z trasy na úplně jednoznačném místě, ale to nás příliš nezdrželo. Nejhorší bloudění přišlo těsně před poslední kontrolou. Věděli jsme, že po určité době máme zahnout vlevo do prudkého kopce. Terén seděl s mapou a vše bylo v pořádku, ale najednou jsme se objevili u rozcestí Díly. Ten byl, ale až za poslední kontrolou. Přešli jsme. Naštvaně jsme se vraceli, když jsme potkali další tým, který šel proti nám. Ukázalo se, že v mapě jsou dva Díly a my byly u toho prvního, takže jsme si onen úsek pro velký úspěch zašli ještě jednou. Kontrolu jsme pak už našli bez sebemenšího problému, ono červená blikačka v temném lese se hledá dobře. Zpátky to už šlo samo, mapa nebyla potřeba cestu jsme si pamatovali. Potkali jsme Johnyho, už bez Radima. Zpátky jsme dokonce některé kopce sbíhali. Do cíle jsme dorazili po necelých 7 hodinách.

Bloudění nám zabralo odhadem tak půl hodiny. Celkově jsme ušli něco přes 39km. V jednom místě, ale padla hustší mlha a sporttestr na chvíli ztratil GPS signál. Celkově jsme si to užili. Noční závod má jedinečné kouzlo a určitě půjdeme do příštího ročníku. Žádné zdravotní problémy nenastaly a šli jsme celou dobu v tempu v jakém jsme chtěli, oblečeni jsme byli akorát. Nohy jsem vůbec necítil. Marky pak trochu a trochu víc druhý den.