V sobotu se Honza Outrata a Roman Špičák zúčastnili dalšího Moraviamana, tedy závodu
v dlouhém triatlonu (3.8km, 180km kolo, 42km běh), který je mistrovstím republiky.
Na závodě byl taky Petr Osička, který dělal Honzovi zázemí. Já jsem se zúčastnil jako
divák, několik let jsem na Moraviamanovi nebyl. Naše Natálka se chtěla zúčastnit dětského
závodu (aquatlon 100m plavání a 1km běh, ve své kategorii skončila třetí), tak jsem využil
příležitosti. Oproti roku 2006, kdy jsem se jako startující zúčastnil poprvé (naposledy
jako člen štafety 2011), si nešlo nevšimnout dvou změn. Zatímco já pamatuju tak 140
startujících, teď jich bylo kolem 300. Druhá je ve vybavení. To je dnes mnohem víc profi.
(Jiné je taky startovné, tenkrát to bylo myslím pod tisíc korun, dnes je pro opozdilce
až tři tisíce korun.) Zůstává ale to, že se sejde spousta nadšenců, od výkonnostní špičky,
která má světové parametry, po ty, jejichž cílem je vyzkoušet si, jestli obtížnou porci
kilometrů v časovém limitu 17 hodin zvládnou. Celkově je ale startovní pole rychlejší:
V roce 2006 jsem byl s časem 12:24 kolem 50. místa, dnes bych byl 204. Víc se trénuje,
hobíci tomu dávají mnohem víc než dřív.

Ráno bylo krásné počasí. Mělo být slunečno a kolem 24 C. To slunečno skutečně bylo,
teploty ale odpoledne pocitově spíš kolem 28 C. Na kole hodně foukalo, ostatně jako
vždycky. Kdo si to nezkusil, netuší, že zatímco v depech na Štěrkáči je skoro bezvětří,
na trati se závodníci perou se silným větrem. Honzu jsem viděl jen na jedné občerstvovačce
a to, že fouká, bylo jediné, co nám řekl (vlastně jště to, že je to jinak dobrý).
Vedro a náročná cyklistika si u něj pak vybraly své. První okruh běžel zhruba 1:30,
normálně to mívá tak 1:05. Nakonec ale zrychlil a výkonem 5:18 v běhu, 1:11 v plavání
a 5:40 na kole se s celkovým časem 12:19 umístil na 203 místě. Vynikající výkon podal Roman.
Na trati vypadal svěže a časem 10:50 (plavání 1:21, kolo 5:42, běh 3:39) vybojoval ve své
věkové kategorii 2. místo (celkově 81.).

Závod byl zajímavý také tím, že v něm byl poprvé po 18 letech poražen Petr Vabroušek,
náš dlouhodobě nejlepší triatlonista na ironmanských tratích. Závod mu nesedl, skončil
16. Nesmírně sympatické bylo, že i tak tento skromný sympaťák, který k triatlonu přivedl
dlouhou řadu lidí, nevzdal a celou dobu šířil dobrou náladu. Nevím, jak na trati, ale tak kilometr kolem depa se podle potlesku dalo poznat, kde právě je.

S Petrem jsme si dali tradiční kolobásku. Bylo to fajn a za rok se tam snad znova sejdeme.