Už 24.1.2016 jsem se snažila vykoumat, jak si nepokazit svou postupku 3-5-7 výstupů z let 2014-2016, kdy jsem se LH24 účastnila sama za sebe. S trochou štěstí by těch 8 mohlo padnout, ale 9 (mým stylem "odběhni jedno kolo/prohřej se/sněz něco/konečně se napij/převleč se") moc reálně nevypadalo. Navíc pár dní před letošním ročníkem mě kolega v práci dostal hláškou: "Takže letos 11, že? No ať si nepokazíš ta prvočísla!" To snad už bez komentáře...

Naštěstí jsem letos poprvé zvolila štafety a nemusela onen postupkový problém nadále řešit. Evu už jsem znala ze závodů. Je to osoba tak milá, že jsem jí vždy ihned odpustila, když mě někde porazila (a že to bylo prakticky všude...) I proto jsme dohodly, že Evča nastoupí do prvního kola. Solidárně ji doprovázím na start jen pár minut před 11h. Společně s Klárkou, která k mému potěšní letos rovněž závodí, pak vyrážíme za (a občas i mezi) posledními startujícími závodníky směr zázemí na Sluníčku. První kolo Evu střídám ještě na Sepetné, ale pak už se budeme střídat u Transformátoru. 

Upřímně, nějak mě nenapadlo, že ty pauzy budou působit tak krátce. Ze začátku jsem si chtěla užít i atmosféry, tak jsem se od Trafa vracela na gastro na Sepetnou, pojedla, a pak teprve převlíct na Sluníčko. Později už jsem tuto zacházku zrušila a užívala každé volné minuty. Evě připadalo, že jsem nějaká rychlá já, mě zas připadalo, že je nějaká rychlá ona :-)

Naše kategorie den před startem dosti prořídla. Z 8mi týmů jsme se stále držely na první pozici a v ženských jsme se pak ustálily na 4. pozici. Proč to zmiňuju: blížila se ranní hodina a už jsem přemýšlela jak to bude s posledním kolem. Po mém 5., kdy Evča vyrážela do 6., jsem se nenápadně zeptala, co s tím, kdybych to 6. nestíhala. Vzhledem k tomu, že s pořadím by to už nic neudělalo, dohodly jsme se, že do půlky chodit nemusím, ale je to na mě. No a pak přišlo to, čeho doteď lituju. Rozhodla jsem se nejít. Časově to na celé kolo nevycházelo. Půlku bych stihla, ale v hlavě se mi mezitím nashromáždily pouze důvody proč to nemá smysl.  8:52 Eva pípá na Sepetné. Minimálně 4 minuty by to bylo k Transformátoru a moje 5. kolo už mi trvalo k Sepetné neskutečě dlouhých 2:17. To by se prostě nestihlo.

A co na to moje hlava teď? Eva dala 6. kolo o nějakých 12 minut lépe než 5. Co kdybych já taky v tom 6. ožila? Po dlouhé době bych běžela za světla, potkávala lidi, byla motivovaná svým sebepřekonáním... A kdyby to nevyšlo, měla bych aspoň čisté svědomí. No slovy Báry Polákové: jsem (s prominutím) kráva. Zlato za společných 11 okruhů sice padlo, ale dobrý pocit se nějak nedostavil :-( Ani z té krásné prvočíselné postupky...

Snad to čas trochu spláchne a snad budu moci nastoupit k reparátu příští rok. Protože - překvapivě - mám pocit, že do jednotlivců mě už nikdo nedostane ;-) Tři roky jsem se stresovala pauzama mezi kolama, a přitom se stačilo k někomu přifařit a konečně si ty pauzy i užít :-)

Moc tímto děkuji Evě, byl to (i přes ten můj lemrovský předčasný závěr) nádherný zážitek! Úžasná parťačka do štafety!

Takže jako obyčejně: Příště znovu a lépe!!!!!! 

Záznamy z garminu po kolech:

1. kolo: https://connect.garmin.com/modern/activity/1542580295

2. kolo: https://connect.garmin.com/modern/activity/1542580336

3. kolo: https://connect.garmin.com/modern/activity/1542580367

4. kolo: https://connect.garmin.com/modern/activity/1542580397

5. kolo: https://connect.garmin.com/modern/activity/1542580443