Příprava:
Jarní Kubánkov se konal v sobotu a nedá mi to nevrátit se ke středě... Středa proběhla ve znamení Memoriálu Jiřího Hronka pořádaného naším klubem inf.upol.cz/tri. Už před ním jsem lehce prohlídla Kubánkovskou startovku na 15km-ženy a zahlídla dvě jasné favoritky. Zkušenost mi napovídá, že z toho zbytku se vždycky někdo lepší než já najde, takže ambice na bednu jdou stranou a dávám si Kubánkovský mini cíl: první pětka. Na Memoriálu jsem vyběhla s tím, že nevím co poběžím, ale na 20.km jsem se cítila dobře, tedy původně plánovaný půlmarathon jsem zahodila (extra se šetřit nemusím, když mi nejde v sobotu o bednu), ovšem s blížícím se 30. km mi bylo jasné, že po marathonu už by ta první pětka nemusela vyjít a končím na 30tce. 

Další dva dny beru jako test, na kolik jsem schopna já (a mé tělo) se zregenerovat. Ve čtvrtek jsem tedy ráno tu třicítku vyklusala, v pátek už bez běhu jen mini sportovní masáž a večer vana. Samozřejmě protahování a mazání vším možným, jak jsem si jen vzpomněla. 

V pátek mi navíc přisly moje nové trailrocky 255 (od starých se liší "pouze" čistotou, absencí děr a neseběhaným vzorkem) a tak si říkám, že jim dám okusit, co je letos čeká. No a i když je Kubánkov jen 15tka, raději se vyzbrojím kompresí. Kdyby nic, tak placebo skvělé. 

Sobotní Jarní Kubánkov:
Závod je to v krásném prostředí, asfaltu relativně pomálu, avizováno 15km a převis 450m. Člověk potrénuje i běh do kopce i seběhy a tolik milých lidí co potká.... no fajne. 

Vítá nás velice slunné počasí a tak letos poprvé nasazuju i kšiltovku. Ještě protáhnout, rozklusat s mým řidičem "sympatyzcnym" a jde se na start. V ženách nemám na startu přehled, ale přeci jen bych se ráda do té první pětky vešla, tak si hned po startu všímám slečny v růžových kompreskách (jako já). Nějak mám pocit, že by mohla být 4. a já 5. To by šlo. Za chvilku je tu mé staré já - do kopce mě předbíhají (ale fakt jakože běžím co se dá), v sebězích se nešetřím a předbíhám zase já je a nakonec předběhnu i onu slečnu. 

Přiznám se, z okolních výhledů (narozdíl od mého auto-doprovodu) nic nevnímám a soustředím se na své tělo. Jak rozložit síly a co si dovolit. Na nějakém 11. km je místo, kde je třeba hlídat trasu a opravdu - z opačného směru vidíme běžet někoho s bílým startovním číslem a mává na nás, že tudy ne (poloviční 7,5km má žlutá startovní číla). Před oním běžcem teď zahlídnu další ženu, připadlo mi to jako jedna z favoritek, ale to je blbost... Někdo vedle poznamená, že běžíme o medaile a já si myslím svoje... (Kluci občas mají zkreslené představy o ženských časech, tak občas povzbudí i někoho v zadních řadách. Asi doufají, že běží tak rychle jako nejlepší holky a to je motivuje :-) ). 

Poslední dokopec je - i co se týče terénu - drsňák a přecházím do chůze "ruce o stehna". Kilák před cílem mi milá fotografka sděluje, že to vypadá, že jsem druhá. Tak to  mi hlava nebere, ale začnu váhat nad tím třetím místem a trochu se hecnu. Za chvíli už mi to potvrdí další protichodec, no a to se mi stáhnou půlky, že by mě náhodou ještě kolegyňka doběhla a už se nešetřím. 

Závěr:
Záhada se vyřešila: jedna z favoritek zřejmě přeběhla a tím skončila druhá, proto jsem ji zahlídla. Jsem opravdu potěšena, že i po náročné středě se mi podařilo obhájit třetí místo z Podzimního Kubánkova. Při vyhlášení už tradičně řešíme peripetie ohledně názvu klubu :-) a ani moje příjmení není úplně jednoduché, ale bylo mi přislíbeno, že do příště to natrénují :-) 

Můj odvoz taky získal cenu, za nejdéle strávený čas na trati - teda upřímně mi to přišlo milé :-) A vůbec se organizátoři snažili, každý něco vyhrál v tombole, občerstvení na trati, příjemná atmosféra a to počasí... 
Už se těším na Podzimní Kubánkov, no a příště znovu a snad lépe :-)

záznam z garminu:

https://connect.garmin.com/modern/activity/775810010