Asi tři týdny před startem putuje má registrace na B7 k Milanovi. Po loňské zkušenosti už jsem k hledání dvojky takto narychlo skeptičtější a vybíravější. A kdyby náhodou, tak rozhodně long s chlapem!

Dva týdny před startem už jsem psychicky nastavená, že letošní B7 strávím fanděním. Slezský maraton si tedy troufnu místy trochu přepálit a někde na 20. km už jsem smířená s puchýřem přes celou patu. Ale co, B7 stejně nejdu, tak na hojení bude času dost. Ve stejný termín jako SM se koná i Jesenický maraton, což má za následek menší účast než obvykle a já si tak dosti překvapeně za svých 5h a 27minut jdu pro třetí misto ve starších ženách :-) (SM je jeden z těch závodů, kde se po doběhu ani nechodím dívat na své pořadí, protože tady mi bedna normálně nehrozí.)

Dobrou náladu ze SM mi po dvou dnech vystřídá špatná ze střevní virózy. V tu chvíli dostávám nabídku: Milan se rozhodl, že nás dá dohromady s Kačou (tuším v tom hrálo roli nějaké svědomí či co ;-) ). O dvě kila lehčí, neschopná pozřít jakoukoli stravu typickou pro závodníka chystajícího se na více jak 90km v Beskydech, chvíli váhám. Nakonec mi to nedá a hlásím se na short s ženou. S ženou jsem se pokusila o B7 předloni a byl to zatím jediný ročník, kdy jsem nedošla do cíle. Kača jde s ženou poprvé a navíc je z mixů zvyklá na umístění. První kilometry mi většinou jdou, ale kolem toho šedesátého/sedmdesátého na mě obvykle přichází nějaká krize a tak se bojím, že to Kači pokazím. Nakonec už nevím, jestli mě to břicho bolí z virózy nebo z nervů. Spoléhám na to druhé a doufám, že v Třinci to prostě přejde (smecta a espumisan to jistí).

Autem dorazíme do Třince společně s Milanem a Ivanou a musím přiznat, že se chvílemi opravdu těším. Pátek 22:00 - start. Předešlé ročníky jsem měla pocit, že do toho musím už od startu dát co nejvíc. Letos mám tedy ze začátku obavy, že nejdeme dost naplno. Navíc očekávám tu moji "krizi po šedesátém" a říkám si, že budu ráda, když to zvládneme do těch 18h. 

Na Javorovém zahlídnu poprvé Klárku. To ještě netuším, že se rozhodla solidárně probdít celý závod a ještě ji nejednou potkáme... No, nebudu to extra prodlužovat. 

Znáte to. Nahoru-čip-dolů-čip-repeat until... 

Zaměřím se tedy na nezapomenutelné chvilky: 
* Někde kolem Lysé jsme si pěkně s Kačkou popovídaly o negativním vlivu sbíhacích otřesů na naše trávící ústrojí. 
* Na Lysé nevysedává nikdo jiný než Klárka a dozvídáme se, že jsme první ženy (upřímně - jsem překvapena a samozřejmě potěšena). 
* Přestože jsme si zapomněly lístečky na polívku, obě si ji ještě za tmy v Ostravici užíváme, a pozor!!! - k naší velké radosti - fasujeme ji i se lžící!!! 
* Je to můj první ročník, kdy směrem na Smrk ještě využiju čelovku a mohu sledovat (momentálně) první slovenské long holky v akci. 

Doteď se mi šlo lehce srdcem i nohou, ale za Smrkovým krpálem se cosi změní... Došly nás další short-holky alias "růžové kompresky". Na Smrku pípají před námi. Až do cíle tedy budeme myslet na to, že do kopce jsou rychlejší ony, z kopce zase my, a 10 minut je setsakra málo... Na Čeladence tedy skóre měníme a na Čertův mlýn nás předbíhají naštěstí jen (momentálně) druhé long-holky Jarka a Majka. Před Tanečnicí už začínám pociťovat lehké docházení baterek, ale na Pustevnách je totálně dobije Klárka... nenechá nás užít si ani kofolu ani polívku ani chleba s pomazánkou, a se slovy něco jako: "aspoň si to běžte dožvýkat za roh ať vás holky nezahlídnou!" nás vyhání málem vidlema. Ještě dodává, že jí pak budeme za to honění děkovat. A ano, měla pravdu, děkujeme :-)

Kolem Ráztoky si stihneme předat i zážitky s Milanem a Ivanou, kteří nám po chvíli utíkají (za tím svým zlatem...) a nás už čeká jen věčné otáčení přes rameno, jestli neuvidíme "růžové kompresky". Celkem vtipná situace vzniká na Pinduli, kde si jdu užít trochu soukromí do tojtojky a slyším Kaču: "jsou tady!!!" čímž měla na mysli růžové kompresky... Vybíhám tedy směr silnice. Kača se chudák vrací bo nechala na občerstvovačce hůlky, ale shodou okolností je to vlastně dobře, protože díky toho zjistí, že to byly jen jedny růžové kompresky z mixu... Teda ale co mi se honilo těch několik minut hlavou, než se ten update ke mě dostal... Mám pocit, že tam bylo všechno - popírání, hněv, smlouvání, deprese i smíření... (Překvapivě zjišťuji, že jsem asi fakt soutěživá či co.)

Na Javorníku jsem se trochu uklidnila, jelikož už nás čekal jen seběh. Upřímně, 16 hodin a 8 minut bych v pátek večer ani v sobotu ráno netipovala. Na mysl se mi dere Shakespearovo Krocení zlé ženy, akorát tady byla ta krotitelka (tempa) Kača a moc jí za to děkuji! Ty krize - jak je znám z dřívějška - se nějak nedostavily. Zatím nejhezčí B7. Navíc první ročník, kdy jsem měla svoji dvojku stále nadohled! Díky všem - na trati i mimo ni - za podporu :-)

PS: Ano, přiznávám, tajně jsem si přála aspoň to třetí misto v kategorii, ale že nakonec doběhneme jako první short-ženy mě opravdu nenapadlo. Dobrý bonus :-)

a tradičně záznam:

https://connect.garmin.com/modern/activity/1340042219