Triatlonový klub katedry informatiky

47412 vteřin zážitků

47412 vteřin zážitků

Taťána Funioková, 08. 07. 2024

Po roce bohatém na pády, "social" cyklistiku a obchodování s koly (já každé kolo varuju, že jestli mě shodí ještě jednou tak půjde z domu!) jsem byla upřímně zvědavá, co mi přinese rok 2024. Sice máme teprve červenec, ale pomyslný vrchol sezóny je již za mnou a to si zaslouží report. 

Příprava byla poctivá. Jako správná silničářka (která zrovna nemá nic v sádře) vybírám dovolenou v březnu a jedu lovit jarní kilometry na Istrii ve společnosti Drtičů kopců. Právě díky drtičů a mé neutuchající touze jim uviset se můj cyklistický slovník obohatil o slovo "trénink". Plody této činnosti jsem mohla pozorovat hned na prvním letošním závodě. 

Časovka na skřítek (2191 vteřin): Svou lásku k časovkám neskrývám, ale na těchhle táhlých stoupácích (cca 450m na 14km) se necítím úplně nejlíp. Proto jsem nakonec byla mile překvapena. Jen samotné setrvání v páté zóně více než půl hodiny bylo obohacujícím zážitkem :-) a to třetí místo v ženách a zasloužený sjezd dolů rovněž potěšily.

Mamut Tour (20829 vteřin): Můj první hromadný start jsem si zkusila loni v Sudetech, 104km. Jako dobrý, ale když si párkrát dáte B7, tak hledáte něco "výživnějšího". Letos jsem se tedy rozhodla, že budu volit dlouhé tratě. Sudety jsem letos kvůli nemoci propásla, tak tedy hurá na Mamuta.

Takových prvních 30km mohlo skutečně vypadat, že se jednalo o hromadný start. Pak mě ale asi ovládla má láska k časovkám (nebo co???) a zbytek jsem si "protrpěla" sama. Celá trať byla pro mě nová a tak není divu, že jsem si do cíle přitáhla na zádech i tři bludišťáky. Necelých 160km a 2850m převýšení mi zabralo bezmála 6 hodin. Nejen že to stačilo zas na to třetí místo, ale má ultramaratónská dušička začíná být konečně spokojená :-) 

VC Racing Olešná (1919 vteřin): Lehce přes 18km, 190m převis, v krásném prostředí Morávky. Tak tohle mě hodně bavilo. Nějaký šprýmař mě nasadil v mojí kategorii až poslední, což zřejmě vyvedlo z míry ostatní soupeřky. Až na jednu teda. Takže mých 27minut v páté zóně stačilo až na druhé místo, ale doteď tato aktivita kraluje v connectu mezi mými nejrychlejšími.

Beskyd Tour (22473 vteřin): No a to nejlepší nakonec. Poučena z Mamuta jsem měla vše projeto - Bludišťáci neměli šanci. Ze společného startu krátké i dlouhé trati (121 a 163km) jsem měla trochu nahnáno, ale zároveň mi to přinášelo naději, že časovka příjde až po Pustevnách. Na trati jsem zažila jen jedinou nepříjemnost. Při stoupání na Bílý kříž, asi na sedmém km, došlo ke kolizi. Naštěstí jsem byla dost vzadu takže hladce ubržděno. 

Že je to závod mi došlo až ve stoupání na Klokočov. Hledám svoje tempo... dokud se nepotkám s Jardou... Jeho podpora je odzbrojující a občas váhám, jestli to takhle nepřepálím, ale s jeho pomocí už si někde od Turzovky užívám balík tak, jak to asi má teda být :-) Trochu se bojím "zácpy" na Kelčovském. Mé laskavé převody by mě hnaly nahoru rychleji a trochu se bojím, jestli v té "pomalosti" mých soupeřů nebudu muset vycvaknout. Naštěstí nemusímm a fičíme zpět na Bílou.

Jako zkušená podavačka bidonů jsem se rozhodla tento proces vyzkoušet i z druhé strany. To je ovšem celkem oříšek, protože existuje jen pár situací, kdy pustím pravou ruku z páky (a sebrání bidonu tam teda nepatří). Naštěstí jsem byla této taškařice ušetřena, protože můj podavač na Smrčku (děkuji Pepo) byl tak zabrán do fandění, že ještě ležel v trávě (ten bidon teda). Mohla jsem tedy s klidem vycvaknout a předstírat, že za to může nepřipravenost podavače :-) 

Velice milé zpestření mě čekalo na Pustevnách, dojela jsem Hanku a prokecaly jsme se až na občerstvovačku. Nějaký zákeřník mi tam ale podstrčil melouny a to mi tak zatemnělo mysl až mi z toho spadl řetěz. Vůbec jsem nezaregistrovala, že už je fuč a pak už jsem jí jen mohla poblahopřát v cíli. Následuje krásný sjezd dolů a konec srandy. Krátká doleva, dlouhá doprava. Nadšená, že tam na mě jeden pravocyklista zbyl, nasazuju dojížděcí časovku, naivně střídám a v prvním kopci dostávám padáka... Někde kolem Soláně se ale začnem "potkávat" s Kubou. Ještě na sebe nabalíme Honzu a poslední kilometry si "děláme společnost" :-)  Někde od mezivodí už se nemůžu zbavit blaženého úsměvu - krása střídá nádheru. Ještě jeden Kubův minibludišťák prakticky v cíli a jsme tam :-) 

Musím přiznat, že cyklistika je k ženám na dlouhých tratích milosrdnější než běh, ale i tak - druhé místo ve starších a třetí celkově potěší. Takže příště znovu a lépe!